Dnes se budeme věnovat úkonu, který je nezbytný pro uvedení hoblíku, nebo spíš jeho želízka, do provozu a čas od času je ho třeba opakovat i během údržby čepele. Nelze se mu tedy vyhnout. Jenže mnoho začínajících a možná i mírně pokročilých uživatelů japonských hoblíků jednoduše děsí. Jde o Uradashi. A o tom co to vlastně je a proč se to dělá si povíme v dnešním článku.
Co to vlastně je a proč se to dělá?
Aby šel japonský hoblík správně naostřit, musí být ostří a několik milimetrů zadní strany na něj těsně navazujících v rovině. Když ale tuhle oblast u nového hoblíku přiložíme na jemný diamantový brusný kámen nebo na kanaban, což je zhruba 1 cm silná ocelová destička v absolutní rovině, a danou oblast začneme rovnat, velmi často narazíme na oblasti, které se diamantu nebo kanabanu vůbec nedotýkají. Abychom celou oblast dostali do roviny, bylo by třeba brousit velice dlouho. Proto je mnohem lepší tahle "nízká" místa zvýšit, než se ta vysoká snažit odbrousit. V případě údržby želízka pak řešíme situaci, kdy po dlouhodobém ostření hoblíku těsně za ostřím už téměř žádná rovná plocha nezbývá a je třeba ji znovu vytvořit, protože hrozí, že se probrousíme až do Uratsuki - prohlubně za ostřím na zadní straně čepele. Řešení je v obou případech velmi podobné - Uradashi. To znamená, že poklepy kladívka řízeně zdeformujeme kujné železo na straně nábrusu želízka.
pohled na zadní stranu čepele - Uru
Kompletní nabídka japonských hoblíků
Jak to funguje?
Už dávno víme, že čepel hoblíku je vyrobena z tenkého plátku řezné oceli Hagane, která je kovářsky svařena s tělem z velmi měkkého kujného železa Jigane. To nejkvalitnější kujné železo používané na výrobu hoblíků pochází z období, kdy v Japonsku došlo po rozvoji vztahů se západními mocnostmi k výrazné modernizaci a mimo jiné započal dovoz železa a oceli ze západu. Říká se mu Kamaji a pochází ze starých konstrukcí a technologických celků. Na pohled může působit poněkud zvláštně, protože mívá mnoho různých nečistot a drobných trhlin. Nejžádanější jsou kusy s co největší únavou materiálu, aby bylo železo co nejměkčí. Důvodem je právě možnost snadno deformovat měkké železo na zadní straně nábrusu. Kromě Kamaji se můžeme setkat ještě se dvěma dalšími materiály, které jsou použitelné jako Jigane. První z nich je Watetsu, což je původní japonské železo, které je vedlejším produktem původní japonské oceli. Tohohle původního železa zbývá velice málo a používá se už jen sporadicky. Druhý je moderní materiál, který se často označuje jako "modern soft iron". Často se používá na levnější hoblíky.
vyklepání čepele hoblíku na ocelovém kanabanu
vyklepání čepele hoblíku nouzově na dílenském svěráku
Ale zpět k Uradashi. Už víme, že na straně nábrusu navazuje na řeznou ocel extrémně měkký materiál, který se velice snadno deformuje. A celé kouzlo Uradashi spočívá právě v tom, že tenhle měkký materiál postupně a velmi lehkými údery zdeformujeme tak, aby lehce přihnul plátek řezné oceli jen tam, kde to potřebujeme a o kolik potřebujeme. V žádném případě se tedy nesnažíme údery kladiva přihnout želízko jako takové.
Kompletní nabídka kladívek a paliček
Praktické provedení
Jako vždycky, když dojde na úpravu čepelí budeme potřebovat jemnější diamantovou desku, ideálně o hrubosti 1000 nebo klasický kanaban, tedy velice rovnou ocelovou desku, která se používá pro Uraoshi, tedy srovnání zadní strany čepele. Obě operace se často navzájem prolínají a během rovnání zadní strany želízka nejlépe vidíme, které části ostří nejsou ve styku s deskou nebo kamenem a budou potřebovat Uradashi.
srovnání ostří čepele na kanabanu pomocí brusné pasty
Dál budeme potřebovat něco, co použijeme jako kovadlinu. Pokud nic takového nemáme, stačí nám kousek kolejnice, starší kanaban, který už nepoužíváme k rovnání přichycený svěrkou k něčemu pevnému nebo větší kladivo, které položíme na plocho a přiklekneme mu rukojeť nebo ho upneme do svěráku. Úderovou plochu očistíme brusným papírem a pilníkem zakulatíme hrany. Konečně si připravíme lehčí kladívko, řekněme kolem 200 až 300 gramů. Celkem pohodlně se dá použít to nejobyčejnější zámečnické. Klepeme buď růžkem zúžené části, nebo si za pomoci brusky kladivo pro tento účel modifikujeme a zúženou část kladiva zbrousíme z obou stran, aby vznikla přibližně 3 mm ploška. Ostré hrany následně ohladíme. Takový nástroj nám pro účely údržby hoblíků plnohodnotně nahradí zašpičatělé kladivo, které k tomuto účelu často používají lépe vybavení řemeslníci. Je ale třeba říct, že Uradashi žádnou specializovanou výbavu nevyžaduje. Jakmile víte co děláte, dá se udělat s použitím rozličných pevných podložek i zcela standardním čtyřhranným kladivem, tedy některým z jeho rohů.
detail na kanaban s brusnou pastou
Takže konečně jak na to. Nejdřív zahájíme Oraoshi. Želízko položíme zadní stranou na jemnou (1000) diamantovou desku nebo kanaban s brusnou pastou získanou z vodního kamene. Stačí když se povrchu desky dotýká cca 1 cm plochy za ostřím. V zásadě stačí plocha menší, ale úměrné zmenšení plochy roste obtížnost provedení, protože je těžké udržet želízko tlakem prstů levé ruky v dotyku s brusnou plochou. Pravá ruka podporuje želízko, aby se nám nepřevažovalo přes hranu desky. Správné provedení poznáme tak, že se na bočních ohraničeních Uratsuki nevytvářejí vrypy. Pak vím, že pravá ruka správně odlehčuje a levá soustředí adekvátní tlak směrem na linii ostří. Tlačíme jen při pohybu vpřed a pokud možno mírně. I zde platí, že tlačíme ideálně pouze tolik, abychom želízko uvedli do pohybu a udrželi v potřebné pozici. Zbytečný tlak vždy negativně působí na rovinu a vytváří na oceli působením částic brusiva hluboké vrypy. Ty je pak na jemnějších kamenech obtížné vyleštit. Po krátké chvíli si dobře prohlédneme spodní stranu čepele a bez obtíží rozpoznáme místa, která nejsou s deskou v kontaktu a bude pohodlnější je vyklepat. Pokud se snažíme vyrovnat želízko nového hoblíku je ideální si na straně nábrusu tato místa zhruba označit značkovačem.
Kompletní nabídka japonských hoblíků
Naše skutečná nebo improvizovaná kovadlina poskytuje pevný podklad, o který si želízko opřeme. Abychom měli co nejlepší přehled o tom, kde máme ze spodní strany hranu kovadliny, držíme želízko mezi palcem a ukazovákem. Ukazovák pak používáme jako zarážku a víme tedy poměrně přesně, kde se želízko opírá. Na místě kam dopadá kladivo, by se Ura měla opírat o kovadlinu, pokud možno tak, abychom při úderu neslyšeli klapání nebo cinkání. To by svědčilo o nedostatečné podpoře Hagane. Na označených místech (u nového hoblíku) nebo v celé šíři ostří (pokud potřebujeme obnovit uzavření Uratsuki těsně za ostřím) pak lehkými poklepy kladívka velmi opatrně rovnoměrně oklepeme měkké železo nábrusu. Vždy se držíme co nejdál od Hagane, tedy od řezné oceli. Ta je zakalená na vysokou tvrdost a je extrémně křehká. Je tedy velice nevhodné ji omylem zasáhnout. V lepším případě hrozí vyštípnutí zubu, při hrubém úderu a troše smůly může ale zakalená ocel popraskat. Další oblast, které se chceme kladivem vyhnout, je zadní okraj nábrusu. Tady hrozí deformace přechodu nábrusu a plochy želízka, kterou želízko leží v loži hoblíku, čímž bychom ohrozili kvalitní kontakt želízka s tělem.
vyklepávání čepele japonského hoblíku
Jako vždy postupujeme trpělivě a opatrně a po každém oklepání Jigane na nábrusu vezmeme želízko zpět na diamant nebo kanaban a chvíli zadní stranu rovnáme, abychom posoudili, jak se situace změnila a zda bude potřeba další deformace měkké oceli. Cílem je, abychom dosáhli plošného kontaktu ostří a oblasti těsně za ním s brusnou podložkou. Jakmile bude tato oblast rovná, což se při správné technice broušení projeví uniformním vzhledem zadní strany, můžeme ji vyleštit na jemném kameni nebo na kanabanu.
Kompletní nabídka japonských hoblíků
Další články o japonském nářadí
Klopna japonského hoblíku - příprava k práci a použití
Příprava čepele japonského hoblíku k použití
Anatomie japonského hoblíku Kanna
Japonské brusné kameny aneb není šutr jako šutr
Článek pro vás připravil tým
specialista na unikátní nářadí nejen z Japonska